Ve dnech 14. - 18.1.2014 se konalo čtvrté setkání k projektu Comenius, který je zaměřen na sbližování starší a mladší generace. Projekt je realizován ve spolupráci s našimi partnerskými školami v Belgii, Nizozemí, Lucembursku a Německu. Naši školu reprezentovali Pavel Maňák, Lucie Matušková, Eliška Němcová a Kateřina Flussová. Studenti byli ubytováni v rodinách a měli možnost tedy náhlédnout do každodenního života holandských rodin; nicméně jedním z velkých přínosů bylo také to, že studenti komunikovali po celou dobu pobytu v cizím jazyce.
Tématem tohoto setkání byl sport. Než studenti vyjeli do zahraničí, navštívili Domov seniorů Pohoda ve Chválkovicích, kde se seniorů ptali, jakým sportům se v mládí věnovali a zda se stále snaží udržovat "v kondici". Vyzpovídali také fyzioterapeuta, který jim řekl, kterými zdravotními problémy dnešní senioři trpí a jak se jim snaží prostřednicvím různých cvičení pomoci. Z těchto informací studenti zpracovali prezentaci, kterou v Nizozemí prezentovali.
V Zeistu studenti navštívili domov seniorů, kde jim místní fyzioterapeuté vysvětlovali, jakým způsobem se hodnotí fyzická kondice starých lidí. Poté studenti pracovali ve smíšených skupinkách a povídali si se seniory, přičemž měli za úkol vyptávat se mimo jiné na různé zdravotní problémy. Po návratu do školy studenti pracovali na návrhu aktivit, které by mohly seniorům pomoci. Jejich návrhy poté konzultovali s fyzioterapeuty, kteří jim aktivity upravili, pokud to bylo nutné. Další den studenti seniorům představilisvé návrhy cvičení a senioři si je hned s radostí vyzkoušeli. Zbytek dne studenti trávili hraním společenských her s obyvateli domova důchodců.
Během dalších dnů studenti navštívili nádherné město Utrecht a také rychlobruslařský okruh, kterých je v Holandsku mnoho, jelikož rychlobruslení je holanským národním sportem. Velkým překvapením bylo to, že na tomto okruhu bruslily doslova všechny generace. Od dětí po seniory.
Zuzana Mejdrová, koordinátor projektu
Přečtěte si reakce našich studentů:
Projekt v Holandsku byl opravdu obrovská zkušenost. Poznali jsme nové zvyky a máme spoustu nových zážitků. Jako první, co mě zaujalo, bylo to, že všichni jezdí na kolech. Vůbec se nebere ohled na to, jestli venku prší, nebo sněží. Prostě se jede. Na kole sedíte s rovnými zády. A není kolo jako kolo. Holandské brzdí tak, že šlápnete dozadu. Přední brzda není. Helmu nemá nikdo, ani malé děti. Kolo má absolutní přednost. Jedete přes křižovatku tři vedle sebe a neberete ohled na nic. Pozor, chodec musí dát také přednost kolu, jinak riskujete, že vás něco srazí. Chodník je věc druhořadá, úzký pruh vedle široké cyklostezky. Auto používá málokdo, vždyť by se ani do tak hustě zalidněné země nevešly. Všichni děti jsou sportovně nadané a mají nějaký koníček. Také jejich stravování přes den, se od toho našeho velmi liší. Snídaně, obědy, večeře i svačiny. Úžasný pocit na mě taky zanechal domov důchodců. Tolik radosti ze života jsem snad viděla jen tam. Byli ochotní, milí a přátelští. Doufám, že krásy Holandska budu ještě někdy moci poznat znova.
Lucie Matušková, 2.B
Výlet do Holandska jsem si náramně užil. Ubytování v rodinách bylo bezvadné. Všichni byl velice milí a přátelští. To jsem poznal, když mě můj výměnný student vzal na střelnici, kde jsme stříleli z luku. Kromě toho jsem si užil i tradiční holandskou kuchyni. Výlet do Utrechtu a šplhání se na Dom byl taktéž zajímavý. Na jednu věc jsem si však vůbec nezvykl: chybí tu obzor. Podíváte-li se do dálky, nevidíte nic. Tedy vidíte jen to před sebou. Nikde žádné hory. Pak jsme vyšplhali na nejvyšší věž v Holandsku a vidíte jen obrovskou plošinu na všechny strany. Projekt byl velice poučný a myslím, že jsme se všichni něco naučili. Kdybych mohl, stoprocentně bych si tuto zkušenost zopakoval.
Pavel Maňák, 2.B.
Líbila se mi má hostitelská rodina, protože na mě byli velice milí, starali se o mě, dokonce mě vzali na výlet do Amsterdamu, kde mi ukázali různé obchody, památky, Fritches (holandský pokrm který vypadá jako obrovské hranolky). Mají tam moc dobré kokina , třeba jejich typické lékořice, nebo Hagel Slag, Puur, a mnoho dalšího. Jejich dům byl sice malinký, ale přesto velice krásný a útulný. Každý den jsme si večer povídali, což bylo super, protože jsem se alespoň rozmluvila v angličtině. Také se mi líbilo že jsme každý den jezdili do školy na kole. Před školou bylo obrovské parkoviště pro kola bylo tam přesně tolik kol, kolik je studentů, ne-li víc. Také většina ostatních studentů, kteří byli zapojeni do projektu, byli velice milí, s některými jsme se hodně sblížili. Absolutně úžasné bylo také to, že jsme jeden den šli bruslit na rychlobruslařský ovál se všemi studenty, kteří byli v projektu… byla to zábava. Jakožto samotný projekt, který byl na téma senioři a sport, byl také krásný, protože jsme šli do tamního domova důchodců a tam jsme poznali jednoho skvělého pána, který byl moc milý a snažil se s námi komunikovat, což bylo obdivuhodné. A cesta letadlem byla taky boží. Abych to shrnula: všechno bylo moc moc fajn :-)
Eliška Němcová, 1.A
Byla jsem velice spokojena u své hostitelské rodiny, která mě ale překvapila svými zvyky. První byl ráno u snídaně, když jsem zjistila, že jediný druh pečiva, který měli, byl toustový chléb, kterého je ale spousta variant. Poté si chléb namazali bílým margarínovým máslem a začali si na něj sypat čokoládové válečky. Překvapivě to bylo chutné. Byl čas jít do školy a měly jsem se tam dopravit na kole, které vážilo snad nejméně tunu. Nemělo převod a helma byla brána jako přebytečná ochrana hlavy. Na kole jsme měly privilegia a každý řidič či chodec nám dával přednost. A potom, když jsem dorazily ke škole, jsme zaparkovaly na obřím parkovišti plného kol. Velký zážitek bylo bruslení na rychlobruslařském oválu, návštěva města Ultrecht s dlouhou minulostí a návštěva zdejšího domova důchodců, kde jsem byla mile překvapena vitalitou a pozitivitou seniorů. Lidé zde byli velmi milí a ochotní. Strávený čas zde byl nádherný.
